Společnost KUBOUŠEK působí na trhu již více než 35 let jako stabilní a důvěryhodný partner v oblasti plastikářského průmyslu. Je výhradním dodavatelem vstřikovacích strojů značky KraussMaffei pro Českou a Slovenskou republiku, ke kterým nabízí také široké spektrum periferií a prvků automatizace. Mezi další nabízené produkty patří měřicí a diagnostické přístroje, ke kterým jsou poskytovány také kalibrační služby.
Vyzpovídali jsme našeho kolegu Mirka Beníška, který patří mezi první zaměstnance společnosti KUBOUŠEK.
Míro, zkus zavzpomínat na to, co tě před lety přivedlo ke KUBOUŠKŮM.
No… Ivan mě ukecal! 😄 Nebylo to hned jako zaměstnanec, začal jsem v roce 1992 jako externista. Pracoval jsem tehdy v Gamě Trhové Sviny, a přes známého jsem se dostal do kontaktu s Ivanem. Věděl, že rozumím vstřikovacím strojům, a protože je trápil servis, oslovil mě, jestli bych jim s tím nepomohl.
Když zákazníci zjistili, že konečně existuje český servis, rozjelo se to naplno. Ze začátku jsem si na tuhle práci bral dokonce dovolenou. Až když jsem žádnou dovolenou neměl, manželka mi správně řekla, že se musím rozhodnout. A tak jsem to udělal – skočil jsem do toho naplno. Hodně jsem jezdil, zajišťoval servis, specifikoval náhradní díly…
Kam se posunula tvoje pracovní pozice od doby, co jsi nastoupil?
Začínal jsem opravdu od všeho – servis, stroje, periférie, všechno jsem řešil já. Bylo to náročné, ale výhoda byla, že jsem si nastavil systém podle sebe a ten fungoval. Dnes máme specializované týmy, které se starají o servis i náhradní díly. Já se teď věnuji hlavně školením.
Ale pořád si myslím, že servisák musí rozumět celé firmě a být schopen ji i „prodat“. Když jsem u zákazníka, snažím se vždycky najít prostor pro další spolupráci. Školení se zpočátku moc nedělala, ale s postupem času a složitějšími technologiemi se z toho stala nutnost. Dnes ještě pořád podporuji ostatní oddělení, ale ne už tak intenzivně.
Máš nějaký nezapomenutelný nebo vtipný zážitek z práce?
Jednou jsme byli u zákazníka, měli tam schodiště a kolega měl ruce v kapsách. Říkám mu: „Pavle, nedrž ty ruce v kapsách!“ A v tu chvíli zakopl. Nemohl je vytáhnout, tak jsem za ním běžel a přidržoval ho po schodech až dolů.
Nebo jiná historka – bydleli jsme při montáži v zámečku asi 100 metrů od firmy. Ráno jsme chtěli vyrazit a zasekl se zámek. Okno bylo moc vysoko, přemýšleli jsme i o tom, že vylezeme na strom… nakonec zámek přece jen povolil. To byla úleva!
Ke KUBOUŠKŮM nastupuje řada mladých kolegů – jak se ti s nimi pracuje a co bys jim poradil do začátku?
Ať si najdou práci, která je bude bavit. Ať do toho dají maximum. Nemyslím si, že mladí jsou nešikovní – naopak! Mají skvělý přehled, hlavně v IT.
Na školeních je vidět, že mají zájem. Dřív jsem občas školil lidi, kteří tam byli „jen proto, že museli“. Dneska je to jinak – většina mladých opravdu chce vědět víc. A to je skvělý základ.
Co tě tehdy na té práci nejvíc lákalo, abys změnil profesi?
Byla to příležitost. Něco úplně nového, co jsem do té doby neznal. V bývalé firmě už jsem měl všechno „osahané“, ale tady byl prostor pro růst. A tím, že jsem byl ze začátku sám u všeho, byla to výzva. Učil jsem se za pochodu. Klidně jsem pracoval i 12 nebo 16 hodin denně.
Pamatuješ si ještě, jaký byl tvůj první oficiální den?
Oficiálně jsem nastoupil v roce 1993, ale protože jsem už rok předtím s firmou spolupracoval, nebylo to nic výjimečného. Spíš plynulé pokračování.
Na jaký pracovní úspěch jsi za tu dobu nejvíce hrdý?
Že jsme to dokázali vybudovat úplně od nuly. Firmu, která dnes umí dodat kompletní technologii na klíč – od stroje až po roboty a automatizaci. Nikdy jsem nerozlišoval, jestli je to moje firma, nebo „jen“ moje práce. Vždycky jsem to dělal naplno.
Byla to náročná doba, dnes by to asi už takhle nikdo nedělal, ale výsledek za to stál. Největší odměnou vždycky bylo, když zákazník řekl: „Funguje to.“ To dávalo smysl.
Co se podle tebe nejvíc změnilo v našem oboru za těch 30 let?
Hlavně technologie – od jednoduchých strojů jsme se dostali k plně automatizovaným systémům s periferiemi. Dneska jsou školení naprosto nezbytná. Konkurence je dnes mnohem větší než dřív.
Změnil se i přístup zákazníků – malé firmy jsou pořád podobné, ale ty větší, které vyrostly do korporátů, mají víc úrovní řízení a rozhodování. S tím se musí počítat.